FotostoryAS

Navigace

KOŠUTA (Slovenia) 2017

Výnimočná spolupráca a stretnutie pod strážcami naozaj divokej prírody, pod Slovinskými Alpami. Takto by som nazval jednou vetou loveckú expedíciu Košúta 2017. 

Nechajte sa zatiahnuť do udalostí loveckým príbehom od Ing. Vaška Lajtnera.

Ako partner FotoStory AS sa pridal na tejto expedicií formou odskúšania produktov Český vyrobca nielen Loveckej a pozorovacej techniky Meopta.

MeOpta (FB)

MeOpta (WEB

Košuta (FB)

    "Tak kam vyrazíme za loveckým dobrodružstvím? Nemáš nějaký typ pro tento rok?", zeptal se mne letos v březnu můj kamarád, lovecký fotograf, Adam Simandel. "A máš na mysli něco konkrétního?", zeptal jsem se pro změnu já. "Chci nafotit zvěř v jejím přirozeném prostředí a pokusit se o nějaký pěkný snímek." "A co takhle za kamzíky do Alp?" "Hmm, to by nemuselo být špatné... ." "Jen řeknu ještě několika kamarádům, kteří by kamzíka v zimní srsti také chtěli ulovit a domluvíme se."

     A tak jsme ve čtvrtek 9. listopadu odpoledne, po celkem klidné cestě, překročili horský průsmyk Polna Peč, tvořící státní hranici mezi Rakouskem a Slovinskem a sjeli do podhorského městečka Bistrica pri Tržiču. Zde nás na čerpací stanici čekal náš budoucí průvodce a hostitel v jedné osobě, Zdenko Promožič. Horal mladistvého vzhledu, kterému by předdůchodový věk hádal jen málokdo.

    On byl tím, kdo navedl oba naše automobily k lovecké chatě, asi 20 km vzdálené, která byť skromného vzhledu, měla být naším důstojným a příjemným útočištěm po celou dobu našeho loveckého pobytu. A byla. Nacházela se uprostřed horského revíru o rozloze cca 4000 ha v nadmořské výšce 1450 m.n.m. , v těsné blízkosti hřebenových štítů pohoří Košuta. Již samotná cesta k ní byla malým dobrodružstvím. Asfaltové cesty končily někde daleko v údolí a nízká vrstva sněhu, ležícího v určitých částech svahů, byla alespoň pro řidiče malou adrenalinovou injekcí.

    Naši loveckou skupinu tvořili, kromě Adama a mé maličkosti ještě tři lovci, kamarádi ze Slovenska, Miro, Lubo a Jožo, a také můj kamarád Danouš, který sice lovcem není, ale v rámci rozšiřování si životních pohledů na svět vyrazil s námi.

    Horský lovecký revír Košuta jsem doposud osobně neznal, ale byl mi doporučen kamarádem jako krásné místo pro fyzicky velmi náročný lov. Rozprostírá se z údolních 450 m.n.m. až po 2450 m.n.m. vysoké vrcholky hor. Kromě silné populace kamzičí zvěře je zde možnost setkat se s hojně zde žijící populací zvěře jelení. O kvalitě místních jelenů nás informovaly také fotografie lovců s trofejí, pověšené jako výzdoba interiéru lovecké chaty. Ze zvěře spárkaté zde ještě žije skromně zastoupená zvěř srnčí a zcela výjimečně černá, jejíž ulovení považují místní horalé za velký lovecký svátek. Svišť zde žije jen velmi vzácně, stejně jako dravý rys, či medvěd.

   Většinu revíru tvoří smíšené porosty horského smrku s bukem, doplněné místy hojně zde rostoucí jedlí, soliterně se vyskytujícím modřínem a nad horní hranicí lesa rostoucí klečí. Všechna údolí, úbočí i svahy jsou protkány velmi kvalitní sítí tvrdých štěrkových cest, umožňující snadnou dostupnost celého revíru. Nádherný revír, byli jsme nadšeni.   

     V pátek ráno naše lovecké nadšení zchladila těsně nad bod mrazu všude přítomná hustá mlha, umožňující viditelnost jen na několik desítek metrů. Do hor sebou nosím osvědčený dalekohled MeoPro 8x56 HD, jedné nejmenované české firmy a jsem moc zvědavý, jak se osvědčí v tomto počasí. Každému ze čtyř lovců byl přidělen profesionální lovecký doprovod. Krátce po sedmé hodině usedáme s nimi do aut a rozjíždíme se do různých částí revíru. V nižších partiích horského lesa je viditelnost značně lepší, nežli pod vrcholky hor a zdá se, že můj průvodce Michal ví přesně, kam jet. Má prý obeznaného dobrého kamzíka v bodové hodnotě okolo 100 bodů CIC a za ním prý vyrážíme. Nestačíme se s Adamem divit. Lov na konkrétního kamzíka v době vrcholné říje nám připadá v rozsáhlém revíru jako pohádka vyprávěná dětem před spaním.

   Tak málo o zvěři žijící v horách víme! Michal byl ale opravdový profesionál, který ví přesně, co dělá. Během dopolední šoulačky v hustém porostu jsme se setkali postupně s osmi kusy kamzičí zvěře, kdy jedním z nich byl dříve zmiňovaný kozel. Bohužel o nás věděl dříve, nežli my o něm, a tak se krátce před polednem setkáváme s ostatními kamarády v lovecké chatě. Přestože nám klimatické podmínky mnoho nepřáli, podařilo se Lubovi ulovit dobrého kamzíka ve věku 5 let. Lovec a jeho průvodce měli štěstí. Došoulali kamzíky v zarostlé kotlině na 80 metrů a Lubo svého prvního kozla zdařilou ranou ulovil. Ostatní dva lovci se s kamzičí zvěří také setkali, ale střílet nemohli. Po obědě, okolo druhé hodiny, vyrážíme opět do revíru. Tentokrát nikomu lovečtí patroni nepřejí a večer se scházíme v chatě bez úlovků.

   V noci se vyčasilo a sobotní přimrzlé ráno nás vítá blankytně modrou oblohou. Mlha je pryč a štíty horského masívu se majestátně tyčí nad námi, ozářeny paprsky vycházejícího slunce. Dnes měníme taktiku lovu. Já s Michalem jedeme dolů do údolí, pokusit se o ulovení obeznaného kamzíka a kamarádi Jožo a Miro vyráží s doprovodem pod hřebeny hor, do osvědčených lokalit, které včera kryla neproniknutelná mlha.

Dnes nám štěstí přeje.

    Hledaného kozla nalézáme v místě včerejšího setkání a po dramatickém lovu se mi daří jej ulovit. Kamzík je šestiletý. Hodinu a půl mi trvá cesta s kamzíkem na zádech k zaparkovanému automobilu. Jsem unavený a šťastný. Také Miro a Jožo se setkávají s hojně zde žijící kamzičí zvěří a také proto, že oba jsou dobří lovci, přivážejí v poledne k lovecké chatě dva statné kozly. Mirův je ve věku 5let a Jožův dokonce 12 let stár. Tak starého kamzíka zde již několik let nikdo neulovil. Jeho trofej dosahuje bodové hodnoty bronzové medaile a je v této lovecké sezóně ve zdejší honitbě trofejí nejsilnější.Zdá se, že skvělou náladu nás všech může zhatit pouze Danoušovo včera poraněné koleno, které kamarádovi oteklo nevídaným způsobem.

    Protože všichni slovenští kamarádi zde v Košutském pohoří ulovili své první kamzíky, bylo mi velkou ctí, že jsem je mohl v průběhu sobotního odpoledne, za zvuku česko-slovenských loveckých fanfár, pasovat na lovce kamzíků. A celková bilance? Čtyři dobří kamzíci byli uloveni ve dvou dnech při třech vycházkách. Drobné zkušenosti s lovem kamzíků již mám, ale takový výsledek jsem ani já neočekával. 

    Do Alp se za lovem vracím vždy rád. Tyto evropské velehory jsou pro mne čisté, krásné, chladné a náročné zároveň. A pokud máte to štěstí, že čas zde strávíte s dobrými kamarády, zůstanou Vám v srdci vzpomínky na celý život.

Naše československá výprava za kamzíky skončila v nedělním ránu, kdy po rozloučení se s našimi milými hostiteli, odjíždíme zpět ke svým domovům. Lovu Zdar

autor: Ing. Václav Lajtner